Já a Letopisy Narnie:-D

To bych ani nebyla já, abych se nepochlubila, když se mi něco fakticky povede:-).. Jsem takhle brousila na netu a našla jsem celej soundtrack k Letopisům Narnie. A jelikož jsem jimi už asi od devíti let posedlá, byla jsem pochopitelně děsně nadšená (což jsem teda ještě pořád). Většinou totiž najdete jenom takový ty úryvky a já už to shánim asi od tý doby, co vyšel. No nic, každopádně předtim jsem měla asi pět písniček, tak teď mám všech 17.
(Abyste rozuměli, normálně by mi to netrvalo tak dlouho, ale jelikož máme totálně vadnej počítač, dopadlo to takhle. Ale od tý doby to poslouchám pořád:-).
Abych se vrátila k tomu, jak jsem Letopisy Narnie četla poprvé.. Možná se tomu budete smát:-D..
Jednou jsme takhle s mýma třema kámoškama byla u nás na zahradě a dělaly jsme pitomosti. Už nevím, koho to tenkrát napadlo, ale jelikož jsme všechny rády četly, rozhodly jsme se uzavřít takovou sázku. Šlo o to, že jsme udělaly seznam knížek, které se nám nejvíc líbí a pak jsme je musely do určité doby přečíst.
No jasně, vypadalo to jako sranda a všechny jsme se u toho bavily. Nakonec jsme na seznam napsaly tři knížky: Pána Prstenů, Hrryho Pottera a Bratry Lví Srdce (kdyby někdo nevěděl, napsala to Astrid Lindgrenová, která je jedna z mých nejoblíbenějších spisovatelek). Už jsme to považovaly za uzavřený, když najednou kámoška navrhla, abychom tam připsaly ještě Letopisy Narnie. Tenkrát jsem řekla (dnes je mi to tak trochu hloupý), že nějakou pitomou Narnii tam nechcem. Každopádně kámoška si stála za svým a Narnii připsala a hned druhý den mi přinesla první dva díly (Lev, čarodějnice a skříň a Princ Kaspian).
Nějak jsem je ale zapomněla na zahradě v naší klubovně a vzmomněla jsem si na to až večer, když jsem neměla co číst. Jenže to už jsem ležela v posteli v pyžamu. Najednou vidím, že prší, tak ze strachu, aby ty knížky nezvlhly jsem vyběhla z domu jen v pyžamu a letěla na zahradu. A to bylo prosím nějakých padesát metrů. Jen jsem doufala, že mě při tom zoufalém úprku nikdo neviděl:-DDD.
Hned jak jsem přišla domů, začla jsem si číst a tak mě to zaujalo, že jsem se od toho nemohla odtrhnout. No prostě to bylo něco! Asi za tři dny už jsem na kamarádce žádala další díly:-D...
Dost často na tuhle historku myslím a vážně nechápu, proč jsem tehdy Narnii tak zarputile odmítala. Každopádně už jsem nikdy nic podobného neudělala...
Pápá lidičkové!!